Už hodně dlouhou dobu se nebavím focením tak jako dřív. Život se někdy člověku zamotá a představy a ideály, které jsem kdysi měla, jsem najednou zjistila, že jsem snad na ně úplně zapomněla. Proto jsem začala přehodnocovat svůj vlastní život. Pouhé maličkosti, které jsem dlouho neřešila a zasouvala je někam do zákoutí, se nakupí do hodně velké hromady, které stačí na závěr pouze malý impuls k tomu, aby se to co bylo, změnilo v hromádku karet, která se sesype na jednu hromádku. Takže v rámci úklidu této hromady jsem dospěla k jednomu jedinému, pro mě správnému řešení. Obrátit svůj život o 180 stupňů a začít znovu. Snad jinak. Ale protože jsem od přírody optimista, tak doufám, že i lépe. A zároveň doufám, že ze svých vlastních chyb jsem se již poučila a nebudu je tedy znovu opakovat.

No a protože větrání hlavy jde nejlépe v přírodě, takže po delší době jsem navštívila Mariánské údolí.

Protože Lucku zítra čekají příjímačky na střední, tak v rámci prevence nervozity a vypuštění všeho možného z hlavy se hodila velikonoční procházka do Zoo. Tentokrát jsme s Luckou měly foťáky obě, takže nabízím k porovnání moje i její fotky (na jejím blogu ... stejně je šikovná po mně :-D) 

nejdříve taková malá kočička :-D

pak Lucka, dvounohá kočka mezi čtyřnohýma ;-)

páv, který na nás nakukoval pouze z vršku klece

ta bedýnka je to proč ? .... :-D

že bych se podíval?

a hele nadzvedl jsem ji ...a nic tam není

Pátek je nejlepší den pro perfektní vycházku :-) 

tentokrát na Stránskou skálu

 

že člověk může narazit uprostřed Brna i na ovečky jsem nečekala :-D

 

 

ještě byli k vidění i poslední zbytky konikleců